„Čas míjí mílovými kroky kupředu a není v našich silách ho zastavit“. To jsou slova Vladislava Vančury, zbraslavského rodáka, v jeho krásné knize „ Rozmarné léto“. Jako mávnutím kouzelného proutku uteklo léto a nastal další, covidem komplikovaný, podzim.

V létě jsem měl pocit, že konečně nastal čas uvolnění od neustálé šikany ze stran úřadů kvůli epidemii. Šeredně jsem se mýlil. Všichni si snad mysleli, že očkování zpomalí nebo možná zastaví postup epidemie. Už teď je jasné, že vládní heslo: „očkováním uděláme tečku za koronavirem“, platí jen částečně. Očkovaných je pořád málo a i očkovaní se mohou nakazit. Proto je až neuvěřitelné, že jsme v našem chráněném bydlení doposud neměli nákazu. Přičítám to k neustálému dohledu našich asistentů nad zdravím obyvatel. Při sebemenším nachlazení nebo zdravotním problémům je posílají na testy a do úplného vyléčení jsou doma. Tato situace je opravdu hodně náročná po všech stránkách a je vidět, že už toho mají všichni dost. Nasazení asistentů je enormní. Běžná denní péče se znásobí o starost o nemocné a pak už funguje jenom osobní statečnost. Obdivuji všechny zúčastněné, že to ještě vydrží. Vedoucí domu Anička má asi tak velkou přirozenou autoritu, že jí všichni chtějí ulehčit v jejích povinnostech. Enormně narostla administrativa a Aničce přibylo spoustu práce. Naštěstí tu nálož zvládá skvěle. V září se nám podařilo, po více než roce, zorganizovat Zahradní slavnost. Příprava byla velkolepá a na samotné slavnosti to vypadalo, jako na narozeninách vysokého vládního činitele. Jídla a pití bylo až moc, ale vše výborné a to zásluhou našeho pana správce Dušana. Velký dík. Sešlo se poměrně hodně lidí, omluvil se jenom americký prezident Biden a ministr zahraničních věcí Zimbabwe Unagunama. To ale nebránilo skvělé atmosféře a nakonec i tanci při živé hudbě tří různých seskupení hudebníků. Byla sice k večeru zima, ale tanec evidentně všechny zahřál. Rozešli jsme se až po 20 hod s příslibem, že se opět sejdeme zase příští rok. Slavnost měla velký a hlavně obdivný ohlas. Dostali jsme i dost finančních darů na náš účet.

No a účet, to je další významná událost podzimu. Některému šikovnému spoluobčanovi se podařilo vysát z našeho účtu všechny peníze. K prokazatelnému podvodu se ale naše banka postavila velice laxně a v podstatě nám nedala moc nadějí na nápravu. Policie, kde jsme podali trestní oznámení stále šetří a šetří a šetří……Tomu šikovnému spoluobčanovi přeji hlavně hodně zdraví, aby si peněz, které tak šikovně ukradl, patřičně užil. Muselo to dát fakt hodně práce a až se nakonec bude smažit v pekle v měděným hrnci, tak mu přejeme, aby mu čerti přikládali pod kotel a ještě si to musel platit sám. Jestli ale Policie pachatele dopadne, požádáme státního zástupce o zapůjčení delikventa tak na 1 hod do našeho chráňáku, kde se s ním přátelsky pobavíme nad jeho husarským kouskem tak, že na to nikdy, ale opravdu nikdy nezapomene! No uvidíme.

Naši obyvatelé měli ještě jednu velkou zábavu a to zájezd do Jizerských hor. Za doprovodu Aničky a Dušana si prožili úžasný týden v přírodě společně s návštěvou zajímavostí v okolí. Všem se výlet moc líbil, jenom Anička si přála týden na zotavenou. Chápu, sám jsem to zažil a je to náročná záležitost po všech stránkách. Je třeba ale vysoce ohodnotit odvahu a nezlomnost obou dvou. Díky. V neposlední řadě bych chtěl Aničce poděkovat i za návštěvu divadelních představení, které pro naše obyvatele zorganizovala a také s velkým úspěchem absolvovala. Ke konci roku nás opustí asistentka Maruška. Čeká miminko. Tak slááááva. Bude to už druhé děťátko narozené našim asistentkám od roku 2019. Přejeme jí všichni moc šťastné setkání s miminkem a hlavně zdraví maminky i děťátka. Jen tak dál!!

Vzhledem k tomu, že se blíží konec roku, chtěl bych poděkovat všem našim příznivcům za podporu, všem asistentům za skvělou práci, Aničce za excelentní vedení chráňáku, Venuši za společnost našim obyvatelům a obyvatelům za to, že jsou.